Jak na parkovací hodiny v Rakousku
Praxe s parkovacími hodinami v Rakousku
Čech si myslí, že parkování je banální disciplína. Přijede, zaparkuje, nastaví kotouč a jde si po svém. V Rakousku je to ovšem
drobná společenská hra, v níž se chyby neodpouštějí a improvizace se nevyplácí. Zvlášť v zimě, kdy míříme za sněhem a horami k jižním sousedům, nás může zradit maličkost: parkovací hodiny.
Na první pohled vypadají stejně jako ty naše. A právě to je jejich největší zrada.
Zatímco v Česku nastavujete skutečný čas příjezdu a v Německu si smíte pomoci zaokrouhlením na půlhodinu, Rakousko jde
vlastní, precizní cestou. Tady se hraje na čtvrthodiny. Přijedete v 10:12? Správná odpověď zní 10:15. Nic víc, nic míň.
Jenže ouha — české (a německé) parkovací kotouče na tohle nejsou stavěné. Mají jinou stupnici, a tedy nesplňují rakouské
předpisy. Použít je znamená koledu o pokutu.
A pozor: neprojdou ani moderní elektronické kotouče s displejem. Rakousko
zkrátka trvá na klasice — analogové hodiny rakouského typu.
Pokud tuto drobnost přehlédnete, může vás stát 30 až 50 eur. A pokud se úřední šiml rozběhne naplno, částka se může
vyšplhat až do výše, za kterou už se dá pořídit velmi slušný víkendový pobyt — ovšem nikoli na svobodě, nýbrž v
korespondenci s úřady.
Ponaučení je prosté: v Rakousku se nevyplácí myslet si, že „to je přece stejné jako doma“. Není. A u parkovacích hodin to
platí dvojnásob.
